Jednu listopadovou středu jsme se krátce po poledni sešli před školou a vyrazili do Musea Kampa.Čekaly nás zde dvě komentované prohlídky, kterými nás provázela studentka dějin umění FF UK, která zároveň pracuje v lektorském oddělení tohoto muzea.
Jako první jsme navštívili stálou expozici Františka Kupky a sochaře Otto Gutfreunda. Tato díla věnovala městu Praha paní Meda Mládková na oplátku za to, že budou vystaveny v reprezentativních prostorách a právě to byl podnět k rekonstrukci Sovových mlýnů.
Během této prohlídky jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí nejen o tvorbě, ale i o životě Františka Kupky. Jednou z nich byla i ta, že František Kupka nesnášel fotografii a to proto, že mu připadala neosobní a klamavá. Říkal třeba, že nevidí důvod, proč by měl fotografovat stromy, když je může vidět cestou na výstavu…
V druhé části jsme se zaměřili na moderní umění a to nejenom české, ale i slovenské, polské, maďarské nebo třeba jugoslávské. Mezi nejzajímavější díla, o kterých jsme si povídali, patřila bezesporu Židle od Magdaleny Jetelové, která je vystavena v Litomyšli. Dozvěděli jsme se také, že kromě práce se dřevem se Magdalena Jetelová věnuje i land artu. Měli jsme možnost se blíže podívat na umění, které bylo vytvořeno proti totalitnímu režimu a snažilo se co nejvíce vystihnout pocity člověka, který v té době žil a nesměl se svobodně vyjadřovat a už vůbec ne prezentovat svoji tvorbu. Mezi tyto exponáty patří např. Račte točit od Karla Nepraše či Brainwashing Jiřího Sozanského. Nejzajímavější na těchto exponátech (zejména na Brainwashingu) jsou materiály, které umělci použili. Brainwashing je klec, ve které je umístěno deformované tělo člověka a jsou zde použity materiály jako kov, železo či dráty. Mně osobně se nejvíc líbilo dílo Evy Kmentové s názvem Ruce. Jde o sádrový odlitek dámských rukou, kde tyto ruce jsou rozstřílené, ale zároveň působí velmi křehce.
Tato prohlídka byla jednou z nejlepších, které jsme doposud se školou navštívili. Celý výklad byl opravdu zajímavý, protože jsme mohli otevřeně diskutovat se slečnou průvodkyní. Líbilo se mi, že jí zajímaly naše názory a postřehy a hlavně to, že se nám snažila faktické informace obohacovat o zajímavosti ze života umělců.
K. Živcová, 4. A
