V rámci podzimních charitativních akcí se ujaly nelehké povinnosti v ulicích Prahy vybírat korunky od zaneprázdněných a věčně spěchajících Pražanů dvě naše studentky - Patricie Bystzryczká a Tereza Nováková. Sbírku Světluška i díky podpoře vás, studentů a učitelů, obohatily o více jak 2000 korun. :-)  

Děkujeme!

R. Preissová

Každému běžnému člověku se vybaví Amerika…ale studentům Gymnázia Sázavská se vybaví seznamovací kurz. Za začátku jsem měla strach, ale teď jsem nadmíru spokojená.

Míša Černá

„Pomoc, tohle nepřežiju, chci zpátky do staré školy…nééé, co to za lidi…chci domůůůů….“ Tak to byly mé první dojmy z nových spolužáků, když jsem 1. září 2009 přijela na autobusové nádraží na Smíchově, odkud jsme měli dále pokračovat nejdříve do Strakonic a pak do Střelských Hoštic, kde se měl odehrát seznamovací kurz prváků z Gymnázia Sázavská. Ano, z mé nové školy.

První den byl nejhorší. Nikdo se neznal jménem,všichni jsem na sebe hloupě koukali, nikdo se neměl ke konverzaci. Ubytovali jsme se na pokoji po čtyřech, a tak jsme se hloučkovali s třemi dalšími neznámými, zmatenými lidmi.

Jenže během necelých pěti dnů se z nás stal dobrý kolektiv, ve kterém byly různé typy lidí – jako to najdete všude. Pár fiflenek, hip-hoperů s rozkrokem u kolenou, pár umělců, introvertů, bláznů, sportovců…introvertů i extrovertů.

Řekla bych, že jsme taková normální třída.                   Anna Rousová

Na kurz Eldorádo jsem se nijak zvlášť netěšila, ale věděla jsem, že je to dobré pro utvoření kolektivu v mé nové třídě. Když se zpětně zamyslím, tak musím uznat, že to byl velmi povedený týden a že jsem nadmíru spokojený s jeho průběhem.

Hráli jsme hodně her zaměřených na týmovou práci.

Celým programem nás provázeli instruktoři Pavel, Karel a Jarda (námořník, který už nechodí na nočník).

Myslím si, ž nám Eldorádo hodně přineslo. Když jsme šli poprvé do školy, nemuseli jsme se bát všech spolužáků….jen těch z vyšších tříd

Domnívám se , že by se v adaptačních kurzech mělo pokračovat i dál.

Evelína Cihlářová

>> Fotogalerie

NAŠI UČITELÉ MĚLI VÍC PENĚZ NEŽ MY

8. září 2009 RADKA KVAČKOVÁ, foto LN

Když u bytu vysokoškolské pedagožky Růženy Preissové zazvonili dva její studenti z pedagogické fakulty, domnívala se, že jim chybí nějaký zápočet. Mýlila se. Chtěli založit školu.

„Ten nápad vznikl vlastně v hospodě,“ říká dnes čtyřiačtyřicetiletý spoluzakladatel pražského soukromého Gymnázia Jižní Město a Gymnázia Sázavská Jiří Němeček. „Jak jsme tak s kamarádem uvažovali, do čeho se po skončení vysoké školy vrhnout, padaly různé bláznivé nápady včetně návrhu otevřít si společně vlastní hospodu. Pak jsme si ale řekli: proč nevyužít to, co jsme vystudovali, a nezaložit něco jako ideální školu? Takovou, do jaké bychom sami chtěli chodit?“

Růžena Preissová, jejíž semináře měli ještě v čerstvé paměti, se zdála pro tu věc dobrým partnerem. Její názory se jim líbily a navíc měla zkušenosti. Zajásala. Sama totiž o něčem podobném snila.

Problém byl, že zakladatelům nového gymnázia chyběly peníze. Naštěstí se psal rok 1991, banky půjčovaly a veřejnost po dobrých školách prahla. „Žáci se nám hlásili už na základě projektu. Hned první rok jsme naplnili čtyři třídy prvního ročníku šestiletého gymnázia a čtyři třídy prvního ročníku čtyřletého,“ vzpomíná Němeček s tím, že něco takového už dneska připadá v úvahu jen výjimečně. Radnice jim pronajala na Jižním Městě bývalou mateřskou školku, začali nabírat učitele. Samozřejmě jen takové, o jejichž kvalitách byli přesvědčeni.

Dluh nebyl velký, splácet se dařilo a v polovině devadesátých let už si mohli půjčit další peníze. Za těchto 16 milionů budovu školky přestavěli tak, aby lépe vyhovovala gymnáziu.