|
Radka KVAČKOVÁ, Lidové noviny
Aspoň deset minut musel Tomáš mluvil před maturitní komisí japonsky, aby dokázal, že jazyk z ákladně zvládl Devatenáctiletý Tomáš Marvan má po maturitě a chystá se dělat zkoušku na právnickou fakultu. Možná mu u ní pomůže, že si na maturitním vysvědčení přináší samé jedničky, avšak bonus za to, že maturoval z japonštiny, patrně nezíská. S udělováním zvláštních bodů za odvážné rozhodnutí nebo za mimořádnou obtížnost absolvovaných zkoušek se totiž při přijímacím řízení zatím jaksi nepočítá. Ve skutečnosti byl Tomáš první, kdo na soukromém pražském Gymnáziu Sázavská - a pravděpod obně v Česku vůbec - z japonštiny právoplatně maturoval. A to přesto, že se tento pro nás exotický jazyk v Sázavské učí už od roku 1992. Chtěli jsme nabídnout něco, co jinde není „Tehdy jsme tu měli skupinu studentů, kteří se zajímali o jógu a bojová umění, a tak jsme jim chtěli nabídnout něco netradičního, co jinde není,“ říká ředitelka školy Růžena Preissová. Původně prý škola dokonce uvažovala, že by japonštinu zavedla jako jednu z možností pro druhý cizí jazyk, na ministerstvu školství ale tehdy mínili, že na to je japonština málo světová, takže se objevila jako jazyk třetí, mezi takzvanými povinně volitelnými předměty.  Mimochodem, výčet volitelných předmětů je na téhle soukromé škole, která musí, na rozdíl od škol veřejných, už dlouho bojovat o žáky, pozoruhodný. Vedle japonštiny, matematického, přírodovědného nebo třeba religionistického semináře sem patří i seminář fotografie nebo předměty nazvané „manažerské dovednosti“, „anglická certifikace“ či „příběhy politických vězňů“. Tomáš Marvan nepatřil podle svých slov mezi ty, kdo se hlásili na různá gymnázia, aby se nakonec dostali jen na soukromé, kde se za studium platí (na tomto gymnáziu dnes 37 500 ročně). „Přijímačky sem na Gymnázium Sázavská byly před čtyřmi lety, když jsem se hlásil na střední školu, dřív než jinde a já neměl důvod zkoušet to ještě dál, protože se mi tu líbilo,“ konstatuje. |